Dni v kníhkupectve Morisaki

Tato nádherná obálka patří knize, která má pouze 141 stran a vypráví příběh o dívce Takako, které její přítel jednou oznámí, že si bude brát jinou ženu a jí se tak zhroutí dosavadní život. Dá výpověď a přestěhuje se ke svému strýčkovi do knihkupectví, kde přemýšlí, co se svým životem bude dělat dál... . Japonská literatura a vůbec jejich kultura je strašně krásná a vždy mě lákala. Staví šťastný život na opravdu jednoduchých věcech, které občas lidé prostě jen zapomenou vnímat. Ani tato kniha nebyla jiná - byla sladce jednoduchá. . První polovina se mi líbila více - život Takako, její setkání se strýčkem, kterého jsem si celou dobu představovala jako stařečka, i když nebyl. Strašně moc jsem chtěla navštívit to jeho malé knihkupectví a nejspíš už nikdy nevylézt ven ... . Druhá půlka se tak ale zvláštně táhla, bylo to ploché a po příchodu Momoko mě skoro přešla na čtení chuť. Byla nesympatická a celkově mi vadilo její chování - byla pryč x let a chovala se, jak kdyby se vrátila z obchodu... . Chyběly mi tam nějaké pocity. A jelikož strašně ráda sleduji anime a pár knih z japonské literatury jsem již četla, vím, že oni to umí. Určitě bych zkusila dát prostor pro vydání i jiným knihám.

Zajímavá kniha, ve které je vidět odlišnost Japonské kultury oproti Evropské. Musím uznat, že ač jsem byla ze začátku skeptická, tak mě kniha bavila a mohu jí vřele doporučit.

Tento milý román z japonského prostředí potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi nekomplikované příběhy s poučením z cizích krajů. Ač je příběh založený spíše na vyprávění o životních radostech, ale hlavně strastech dívky Takako, můžeme tu sledovat projevy japonské kultury. Příběh je dělen na dvě části, které jsou dále členěny na kratší úseky. Děj je čtivý a řekla bych, že se jedná o oddechovou četbu. Kniha je vhodná pro všechny, kdo mají rádi příběhy z japonského prostředí a oddechovou četbu.

Na úvod – děkuji Knižním Závislákům, díky nimž jsem vůbec knihu otevřel. Japonská (asijská) tvorba jde totálně mimo mě. Viděl jsem Parazita, seriály Squid Game a Goro, bílý pes, nečetl jsem nic. Dosud. Dny v knihkupectví Morisaki mě tak oslovily jako první a jsem rád, podle mého je to přesně seznamovací knížka v rámci japonské literatury. Příběh je vlastně velmi jednoduchý, křišťálově čistý, bez velkých dramat a zvratů, takové poklidné vyprávění kámošky v kavárně. Pardon, čajovně. O to víc ale dovoluje poznat mentalitu obyčejných lidí, prostředí a vzájemné podobnosti. Dny v knihkupectví Morisaki přečtete za den dva, ale je to příjemné a milé setkání mezi knihami. Možná na knihu velmi rychle zapomenete, ale umí pohladit a navodit chuť skočit do knihovny šipku, ideálně s někým blízkým. Tak tedy: Sajónara (さようなら, nashledanou) u dalších knížek z této části světa.

Milá a odpočinková knížka, kterou jsem přečetla během jednoho odpoledne. Nepřišlo mi, že by se děj začal nějak táhnout po příchodu tety Momoko (jak některé recenze zmiňují) a naopak mi přišel zajímavější.