Recenze na knihu
Tajemství hedvábného vějíře Lisa See

Neuvěřitelný příběh z Číny a její kultury. I když je kniha obsáhlá přečetla jsem to jedním dechem. Líbilo se mi vykreslení života dívek z různých poměrů, fascinovalo mě fakt o podvazování chodidel a nedokážu si představit tu bolest, kterou museli dívky podstupovat. Doporučuji všem milovníkům východní kultury a těm co se zajímají o historii.

Ahoj Závisláci, mám tu další recenzi! Tentokrát se jedná o 🪭Tajemství hedvábného 🪭 Kniha mě zaujala svým názvem, obálkou a anotací. Jedná se o historický román odehrávající se v Číně 19. století a vypráví ho již stařičká Lilie. Prožili jsme její život od dětských let po stáří. Dozvěděla jsem se staré čínské zvyky, které byly často kruté, například podvazování chodidel u dívek, s kterým se začalo už od jejich cca 6 let. Tento proces je v knize detailně popsaný a to i péče o zmrzačené nohy, které byly pro čínské dívky a ženy nezbytné. Uchvátilo mě přátelství mezi dívkami, tedy mezi hlavní hrdinkou Lilií a Sněžným kvítkem. Znamenaly pro sebe jako své druhé já. Tajné ženské písmo, kterým si slečny psaly vzkazy na hedvábný vějíř je velká zajímavost. A nejen to. Všechno v knize bylo strhující, hladomor, těžké časy v horách, povstání, společenské rozdíly nebo to, jak se ženy musely podřídit mužům a jeho rodinám. Všechny ty čínské zvyky a kultura jsou fascinující. U knihy jsem několikrát brečela, nešlo to jinak. Prožívala jsem se všemi jejich strasti i radosti. Obdivuji autorku, jejíž část rodiny pochází z Číny, protože se vydala do těchto odlehlých, opuštěných vesnic v Číně. Mluvila s místními lidmi a s těmi, kteří se profesionálně zabývají písmem nu-šu a podobně. Anotaci najdete v komentářích. Četli jste knihu? Jak se vám líbila? Hodnocení: 5⭐️/ 5⭐️ Najdete mě na: IG: @terischmetti_books http://instagram.com/terischmetti_books Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

Příběh odehrávající se v Číně kolem roku 1850. Osmdesátiletá Lilie vzpomíná na svůj život a na přítelkyni, která ji výrazně ovlivnila. V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily téměř v izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné ženské písmo nu-šu. Díky němu mohly společně sdílet své naděje, sny a úspěchy. Na tuto knihu jsem se dlouho těšila, ale bohužel přišlo zklamání. Samotný příběh se mi líbil. Bylo velice zajímavé i poučné dozvědět se více o životě v Číně v tomto období. Autorka hodně realisticky popisuje obvazování nohou, aby měly ženy co nejmenší chodidla. To bylo opravdu drsné, ale od této části už ve mně kniha nevzbudila žádnou emoci. Sice se tam odehrává spoustu zajímavých a dojemných situací, ale kniha je psaná tak, že se mě to vůbec nedotklo a nic to ve mně nezanechalo. Knihu úplně nezatracuji, zajímavých informací je v ní hodně. Je to román, ale na mě to spíše udělalo dojem učebnice dějepisu. Kdo se chce dozvědět více o čínské kultuře, určitě doporučuji k přečtení. Po dočtení jsem se podívala i na film, který byl na motivy knížky natočen (Sněžný kvítek a tajemný vějíř). Kromě toho, že z knihy tam byla asi tak desetina, tak ani film mě úplně neuchvátil.

"Jen skrze bolest dosáhneme krásy. Jen skrze utrpení dojdeme klidu." Nemám slov, naprosto dech beroucí dílo...

Nádherná kniha. Co ty ženy musely vytrpět od útlého věku až do dospělosti. Evropská generace té doby také neměla ustláno na růžích. Tos i člově nevybere. Kniha byla příjemným pohlazením.

Pro mě další velmi emotivní kniha, plná čínských tradic, dodržování svátků, rituálů, jasné a velmi striktně dané soužití mezi mužem a ženou. Dalo by se toho vypsat mnoho ... a z toho mnoha mi v tomto příběhu nebylo dobře. Ohromná poklona všem čínským ženám !