Recenze na knihu
Meluzína Jarmila Stráníková

3.5 hvězdy Po temnějším prologu následuje postupně rozvíjející se příběh, který známe z hororových domů. Ona koupi dům, je tam sama, seznamuje se s okolím (ehm tady jsem se bál, že to uklouzne do R, ve stylu Darcy Coates) . Autorka ovšem nabírá jiné tempo, temnější. Partička přátel, jíž se zvrtne nápad a temný dům, který nemá valnou pověst. Nová majitelka, která začne být na pochybách jestli je sama sebou. Dávné tajemství, které pomalu vyplouvá na povrch. Střídání kapitol, které nechává napnutou strunu a ilustrace Jiřího Dvorského doplňují temný příběh Meluzíny. Řetězec podivných událostí a děsivých historek okolo domu vás příjemně nechají proplouvat příběhem.

Na Baladu pro Emily to nemá, ale stejně se jedná o povedenou knihu. Čte se velmi dobře, líbí se mi střídání kapitol a rozvíjení průběhu z pozice různých postav. Má to docela jednoduchý námět a děsivé mi to určitě nepřišlo, ale čte se to velmi dobře.

Opět skvělá kniha od této úžasné spisovatelky. Už z Balady pro Emily jsem byl nadšený a Meluzína mě bavila úplně stejně. Těším se na další knihy, které autorka vydá. V mé knihovně budou mít rozhodně své místo.

Kniha se mi velmi líbila. Děj má spád, stoupající napětí. Měla jsem problém se odtrhnout. Miluji strašidelné příběhy a obzvláště strašidelné domy. Rozhodně další autorka u které si dám na všechny další knihy.

Jarmila Stráníková mě přesvědčila že je výborná spisovatelka hnet s knihou Balada pro Emily . Meluzina je parádní kniha s vámi propracovaným příběhem který vás vtáhne. Jsem nadšený a doufám v pokračování.

Tuto autorku jsem si oblíbila díky knize Balada pro Emily, která se okamžitě zařadila do mých top. Bylo tedy jasné, že po Meluzíně sáhnu také a moc jsem se těšila. Navíc strašidelné domy? To je u mě naprosto nejvíc horor ... :) . Příběh vypráví o Monice, která se rozhodla splnit si sen o krásném domě, který by si sama renovovala. A tak si koupí opuštěnou vilu a pustí se do práce... Jenže (teď už) bývalý majitel Alex jí neřekl vše, co by nejspíš měla vědět... . Tempo v tomto příběhu je pomalejší a není rozhodně tak děsivé, jako u Emily. Celé se to odehrává převážně mimo dům, což mi přijde jako obrovská škoda. Chyběl mi tam pocit strachu a trochu děsivější momenty ... :) . Kniha se četla velice dobře a vzhledem ke konci by možná nebylo úplně na škodu pokračování... . Autorce moc děkuji za krásné věnování a těším se na další knihy! . "Všechny věci, které jsou opravdu zlé, začínají nevinností..."

Volá tě a kvílí, meluzína sílí, černá ústa, velké oči, uvidí tě a pak skočí... Sežere tě, utíkej! Od domu pryč pospíchej! Mrtví je lepší nechat spát. Tak se to aspoň říká. Pokud si jich totiž nevšímáte, odejdou a budou zapomenuti. Jenže tady tahle teorie bohužel úplně neplatí. To zjišťuje i Monika Šemberová, která je novou majitelkou krásné prvorepublikové vily. Jenže po nastěhování se ukazuje, že ne vše bude tak růžové, jak to vypadalo. Proč se místní tomuto domu vyhýbají? Meluzína je již druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Její Baladu pro Emily naprosto miluji, a tak jsem se i na Meluzínu neskutečně těšila. Zároveň jsem se i malinko bála. Kdo četl Baladu, ví, že je vážně hodně temná a strašidelná. I tady se strašidelná atmosféra celkem povedla. Byly místa, kde jsem měla husí kůži a děsila se toho, co přijde. Starý dům, kde všechno vrže a nikdy nevíte, zda je to jen stářím nebo na vás za chvilku něco vybafne. Tohle autorka zkrátka umí. To samé se ale nedá říct o vztazích v knize. Vztahy jsou tu totiž ušité horkou jehlou. Hlavní postava po prvním seznámení sedne k neznámému do auta, i když to samozřejmě nikdy nedělá. Ihned se seznámí s jeho rodinou, která ji okamžitě pozve na večeři atd. No zkrátka jsem tomu úplně nevěřila. Hodně rozhovorů mi přišlo velice kostrbatých a pocity hlavních postav se měnily jak na horské dráze. K žádné postavě jsem si tak úplně nedokázala vytvořit vztah. Příběh jako takový byl zajímavý. Já některé zápletky odhadla uz hodně brzy, takže žádné wow překvapení se nekonalo. To mi ale nijak nevadilo. Poslední část knihy mi přišla až moc přehnaná. Chápu, že příběh gradoval právě k tomuto velkolepému finále, mne ale krvavá lázeň nějak neuspokojila. Samotný závěr je vlastně dost otevřený. Tam jsme se taky úplně s autorkou nesešly v prioritách. Brala bych ho více uzavřený a některé věci více dovysvětlené. Co ale musím vyzdvihnout jsou opět nádherné ilustrace. Černobílé a tajemné. Rozhodně perfektně dokreslují atmosféru. A já přiznávám, že častokrát jsem z nich měla hrůzu. Hodnotím ⭐⭐,5 neurazí ale ani nenadchne

Kniha mě celkem bavila. Děj jsem předpokládala, ale četla se dobře. Nic wau nečekejte, spíše takové milé čtení.

Skvělá kniha. Vřele doporučuji.

Meluzína - Jarmila Stráníková Za mě měla ta kniha atmosféru jen v prvních pár kapitolách. Možná jsem od příběhu čekala víc, než mi mohl nabídnout, nebo nejsem cílová skupina. Baladu pro Emily jsem též nedočetla, k této autorce se opravdu už nikdy vracet nebudu . Monika si splní sen, který sdílela se svou tetou – koupí nádhernou prvorepublikovou vilu a těší se na rekonstrukci a nový začátek. Jenže vila není tak úplně opuštěná, jak by se mohlo zdát. Někde v jejích stěnách a sklepeních se skrývá tajemství, které svírá původní rodinu a pravidelně si vybírá svou daň. Postupně se odhalují příběhy předchozích obyvatel, temná tajemství a záhady, které dům chrání nebo spíš trestá každého, kdo se odváží vstoupit. Monika se musí vypořádat nejen s fyzickou rekonstrukcí, ale i s psychickými nástrahami minulosti, která se v domě zhmotňuje. Zvědavost party puberťáků a zarputilost jednoho policisty nevědomky rozjede kolotoč, ze kterého vám bude hvízdat v uších.... a možná.... možná uslyšíte i písničku meluzíny....

Kniha mě bohužel moc nechytla. Příběh mi přišel slabý, k postavám jsem si nenašel vůbec cestu. Rozuzlení příběhu jsem se dozvěděl v podstatě v jedné kapitole, vyvraždění většiny postav mi taky úplně nesedlo, přišlo mi to až příliš pohádkové.. Oproti Baladě pro Emily je tohle bohužel spíše propadák. Balada mě chytila od samotného začátku. Tady to bylo takové nijaké. Ale je to samozřejmě jen můj pohled.