Recenze na knihu
Spálená země 2 Jakub Hoza

,,Když jsem vyrazil z Trezoru, mého útočiště, rozhodně jsem nečekal, že se mě pokusí sežrat obří had, že narazím na roztomilou zrzavou poletuchu, a že rozhodnu (ovace netřeba) válku mezi dvěma městy. Teď mě navíc ke vší smůle zhaftla armáda. A na to, abych se dal zase nalejt, jsem už trochu starej. Ale vysvětlujte to vojákům. Každopádně, tam, kam mířím teď, to má být mnohem horší. No potěš." Na poslední příběh Strašáka jsem se nesmírně těšila a zároveň si přála, aby posledním nebyl, protože o tuhle skvělou jízdu díky tomu přijdu. Nebudu chodit kolem horké kaše. Tohle je doba, kdy kvůli jedné vteřině můžete ztratit svůj život a kvůli jednomu prstu klidně celou hlavu. Ano, tohle je svět po Restartu. Nikdo si nemůže být jistý další sekundou svého života. Kromě velkého hmyzu, přerostlých hadů a ještěrů se po krajině pohybují i kybernetičtí mutanti a náboženští fanatici. Poslední zmiňovaní jsou obzvlášť nebezpeční. Není tajemstvím, že jsem si autorovu tvorbu zamilovala. A to především díky jeho neskutečnému smyslu pro humor. Ten nechybí ani tentokrát. Je jako vždy suchý, morbidní, černý a sakra sarkastický. Rozhodně nemá chybu. Další, co mě na knihách baví, je hledání různých hlášek z kultovních filmů, her nebo jiných knih. Zkrátka Jakub Hoza je moje krevní skupina. Žádného jiného autora, který by se mi humorem takhle trefil do vkusu, jsem, aspoň prozatím, nepotkala. Strašáka jsem si po celém tom putování neskutečně zamilovala a držela mu pěsti, aby se mu vše zdárně povedlo. A to byl často nadlidský úkon. Uf, ještě že Ctirad už tak úplně člověk není. Jinak nevím, nevím. Jsem moc ráda, že autor do tohoto dílu vrátil i postavy, které už jsem tak trochu odepsala. Pokud jste citlivější povahy, rozhodně se hodí jedno velké varování. Kniha obsahuje hodně brutalit. Vnitřnosti se valí všude možně, jen ne v těle, kde byste je hledali, a hlavičky nebo končetiny potkáváte rozeseté jako houby po dešti. Přesto musím konstatovat, že se mi dějově víc líbily knihy Projít ohněm a Do pekla a zpět. Spálená země byla fajn, ale první dva díly mě dostaly zkrátka ještě o fous víc. A teď už hurá na další autorovy knihy. Čeká mě ještě U Hlavy mantichory a Divadlo mrtvých.