Recenze na knihu
Rudý bohatýr Markéta Klobasová

Rudý bohatýr je temné fantasy odohrávajúce sa v revolučných časoch v Rusku. Toto obdobie autorka vyťažila umne a podarilo sa jej vybudovať dobré kulisy pre príbeh. Do Ruska vydávajúceho sa na cestu komunizmu primiešala mytologické prvky – ruský folklór, severské báje a vzdialene sa dotýka aj Číny. Skvele namiešaný mix. Príbeh je miestami slušne drsný, no autorka pracuje s krutosťou a násilím opatrne. Krv strieka, hlavy lietajú, jazyky vystreľujú čarodejniciam z huby; nikdy som však nemala pocit, že by toho bolo priveľa. Príbeh je temný ako život - prežijú v ňom len tí, čo majú správnu kombináciu chytrosti a fyzickej zdatnosti. Útočí sa tu a zabíja, no nie z plezíru. Postavy častokrát nemajú na výber. A ak náhodou majú... tak sú to tie, s ktorými som nesympatizovala. Kniha je slušná tehla a nie je v nej prázdna vata. Kapitoly sú delené na krátke časti, v ktorých rozprávanie skáče od postavy k postave. A je ich naozaj veľa. Chvíľu môže trvať, než si čitateľ zvykne. Mne sa to však páčilo – každá kapitola pridávala informácie a niektoré sa časom ukázali ako kľúčové. Veľa vecí do seba zapadlo. To najlepšie na postavách je, že sú morálne šedé. Rozprávanie oživuje drsný humor – pridal postavám vrstvu uveriteľnosti navyše, dialógy pôsobili živšie a dovolím si tvrdiť, že ho ocenia aj páni. Autorkin štýl mi sadol a nevedela som sa od knihy odtrhnúť. Plus dávam aj za vlkolakov – konečne to nebolo to nudné „on je mocný alfa a ona biedna omega“. Autorka nezabudla ani na každodenný život. Sigrúninu komunitu zobrazuje v niekoľkých vzácnych chvíľach aj ako súdržnú rodinu, pod povrchom ktorej to ale občas vrie. Výsledkom je realistický mix – postavy, ktoré sa trápia, aj hľadajú drobné radosti v živote, občas musia siahnuť na dno svojich síl. Strašne dúfam, že autorka usilovne pracuje na pokračovaní, pretože sa ho neviem dočkať! Odporúčam, ak vás baví dark fantasy s mnohými vrstvami.

Tato kniha byla pro mě příjemné překvapení. Bavilo mě autorčino propojení reálné historie s prvky fantasy. Děj se odehrává v Rusku, které autorka vybarvila přesně tak, jak si tuto zemi představuji. Ledová a tvrdá země, které se buď podvolíte nebo vás sežere. Už od začátku příběhu tu máme spoustu postav, ve kterých jsem měla problém se vyznat. Pomohlo listování v knize zpět a po každém vrácení se jsem litovala, že si od začátku knihy nedělám poznámky, kdo je kdo. Hlavní hrdina Georgij je nakažen tyfem, průběh této nemoci u něj ale není takový, jako u ostatních nakažených. Sám se dokáže dostat z bitevního pole až k doktorovi. V nemocnici kolem něj všichni umírají, on ale zažívá zvláštní a děsivé chvíle. Začne věřit v to, že jedinou jeho šancí přežít a vyléčit se, je stát se vlkodlakem. Dále tu máme několik smeček vlkodlaků, které navzájem bojují proti sobě, jejich dalším nepřítelem jsou také čarodějnice. Čarodějnice tu jsou vykresleny opravdu bravurně. Nejsou to žádné pohádkové bytosti, ale ženy, které byste si spletli s kdejakou ženou. Pravda je ale jiná. Mají dva jazyky, jeden lidský, druhý hadí. Hadím jazykem dokážou vyloženě zázraky, mezi které například patří něco, co by se dalo přirovnat ke gastroskopii. Tou prozkoumají dopodrobna vaši mysl. Aby byly silné, potřebují ovládnout muže a vycucnout jejich sémě do dna, proto si zde přečtete i pár zajímavých a leckdy až nechutných erotických scén. Děj je spletitý, napínavý, plný krve, vnitřností a boje. Co se mi opravdu líbilo? Syrovost celého příběhu. Pokud tedy máte rádi vlkodlaky, čarodějnice, šamany a temné čáry, pusťte se do tohoto příběhu.