RECENZE: Zlatá klec – Příběh, který vám vyrazí dech. Už zase!

Palác plný intrik…

Kiva po více než deseti letech unikla z vězení, krutého a smrtícího Zalindova. Teď má před sebou jasný a složitý úkol – získat zpět moc pro svou rodinu a pomstít se. Jenže všechno je složitější, než si zprvu myslela. Co když jsou věci ve skutečnosti jinak, než se na první pohled zdálo? A co teprve když se do všeho začnou plést city? Jedno je Kivě jasné. Musí zůstat loajální a stát si za svým! Jenže… kdo si její loajalitu ve skutečnosti zaslouží?

Matka je mrtvá. Jsem na cestě do Vallenie. Nastal čas znovu získat naše království.

Pozvolný start, dramatický konec

Stejně krásná a stejně lákavá jako první díl. Trnula jsem napětím, jestli bude i stejně skvělá. Ovšem krátce poté, co jsem se do čtení pustila, mě obavy pomalu, ale jistě začaly opouštět.

Autorka vás zavede do děje několik týdnů poté, co Kiva společně s Jarenem a malým Tippem po vysilující zkoušce čtyř elementů unikne ze Zalindova. Po více než deseti letech ji čeká svoboda. Ale je to opravdu svoboda nebo opět musí jen plnit to, co se od ní čeká?

Jakmile jsem se do čtení ponořila, bylo těžké odcházet. Ačkoliv je tempo zpočátku poklidnější a může se zdát, že se toho moc neděje, věřte, že kola osudu se stále otáčejí. Každá maličkost, každý krok, má svůj význam vše se postupně, pomaloučku kumuluje. Uvidíte Kivě do hlavy a s každou další stránkou vám bude jasné, že vše, co udělá, ji dříve nebo později dostihne.

Ranhojička - Zlatá klec

Jaren Vallentis – neboli princ Deverick, jak jej znala většina světa. Její spoluvězeň, který s ní uprchl z věznice, který ji doprovázel na cestě sem, který byl kdysi jejím přítelem – a potenciálně víc než jen tím -, a zapřísáhlý nepřítel její rodiny.

I tento díl je plný postav, které zkrátka nejde nemilovat. Vynoří se ale i pár záporáků, nad nimiž budete skřípat zuby. Tipp je stále stejný hodný a naivní malý chlapec a Jaren, kterého znáte z prvního dílu, mě opět uhranul. Kromě něj však přichází na scénu i zbytek jeho královské rodiny. Rodiny, která Kivu s otevřenou náručí přijala mezi sebe. Třeba takový Jarenův bratr Caldon? To je prostě lamač srdcí… Jenže Kiva má stále svou tajnou misi a tu se snaží plnit stůj co stůj, což je doslova nervy drásající. Nad svým vnitřním rozkolem přemýšlí neustále. Někdy jsem jí nerozuměla a někdy se ptala: „Proč? Kivo, proč?” Místy to bylo opravdu vyčerpávající.

Všechno ale postupně graduje, a co se musí Lynette Noni nechat, je, že si rozhodně umí čtenáře nejen udržet, ale i překvapit. Přestože některé zvraty budete tušit, jiné určitě neodhadnete… A ten konec? Ach, připravte se na lehčí infarktové stavy či možná zástavu srdce. Po dočtení budete okamžitě chtít další díl. Všechno se tak zamotalo… jak by tohle vůbec mohlo skončit dobře? Nezbývá než čekat. Naštěstí jen do července, kdy se dočkáme závěrečného dílu.

Sotva si rozepnula plášť, ozvalo se zuřivé klepání na dveře jejího pokoje. Kiva ztuhla a sevřel ji milion obav.
Co když ji někdo zahlédl opustit město?
Co když ji někdo sledoval do Oakhollow?
Co když si jí někdo všiml v táboře recelů?

Verdikt

Sečteno a podtrženo, tohle bylo opět skvělé. Ranhojička je příběh, který stojí za to číst. Opět nabízí zajímavé prostředí, ještě lepší postavy a dramatické situace. A nad Kivinou nerozhodností a špatnými nápady prostě budu muset trochu přivřít oči :)

Hodnocení: 80 %