Šikmý kostel je výjimečně autentický a dokonale vystavěný román

Dějištěm románové kroniky z konce devatenáctého a počátku dvacátého století je autorčino rodiště Karviná, v knize však jako Karwiná, čímž je odkazováno na velmi podstatný česko-polský kontext slezských dějin. Přesto buďme ještě přesnější, zcela konkrétně se jedná o současnou Karvinou - Doly.

,,...a opravdu se ztratila. Z dvacetitisícového města zbyl jen kostel, který šikmě ční do prázdných luk, kališť a náletových lesíků. Jestliže na obálce této knihy vidíme jeho podobu před sto lety, dnešní pohled nám ukazuje něco docela jiného, protože se kvůli důlním vlivům propadl o téměř čtyřicet metrů." (s. 391)

Byť je toto místo kontextuálně nesporně spjato zejména s těžbou, jeho dějiny kvetou a mluví rozporuplnou narací. Tak jako se proměňovala krajina, vytěžily doly zdejší původnost a zapříčinily společenskou vykořeněnost. Víra v hodnoty se propadá a šikmí stejně jako onen kostel.

Cennou historickou sondou je dějové východisko - důlní katastrofa z roku 1894. Podobně jako u Mornštajnové v Haně, která přináší opomíjenou tyfovou epidemii ve Valašském Meziříčí z roku 1954, zpracovává Lednická událost, která zapříčinila smrt více než dvou stovek mužů, při níž mnozí doslova zmizeli pod zemí a zůstali po nich jen sirotci a malá renta. Od bylinek k uhlí a z louky na blátěné cesty, tak se prochází čtyři hlavní postavy zdejší propadající se krajinou a občas se v ní sami ztrácejí.

,,Ve snu Žofie vidí, jak země tohle všechno polyká, stejně jako teď vagony polykají vytěžené uhlí. Za ohromného rachotu se karwinské domy bortí a propadají pod povrch, aby vyplnily vyrubanou prázdnotu. Nahoře zůstává jen holá země, šedivá a nehostinná. A uprostřed té apokalyptické planiny se tyčí starý kostel, ale je jakýsi divný..." (173)

Barbora, Ludwik, Julka, Barka. Díl první, díl druhý, díl třetí, díl čtvrtý. 1894–1921. Jednoduchá a velmi funkční struktura knihy, která specificky pracuje s časem i vyprávěním. Mísením přítomného a občasných retrospektiv se brzy zorientujeme v místopise i postavách, které se vzájemně propojují.

Barbora a Julka jsou kamarádky, Barbora má tři děti a čeká čtvrté, Julka se právě sezdala. Oběma fárají muži v dole, dohromady je svede solná pouť do Wieliczky. Přátelství vzkvétá z utrpení jedné z nich a provází je osudem napříč dějinami i smutky, které je na životní cestě čekají. Ludwika, malého chlapce, pronásleduje děsivý sen, zmeškal pohřeb své maminky, probouzí se klidný, je to jen sen, na pohřbu přece byl. Pro všechny se hybatelem propletence stane právě rok 1894, Ludwik přijde o otce, Barbora o muže a syna a opouští s dcerami, z nichž prostřední je Barka, svůj domov. Julka se vzdorně rozhodne najít štěstí a utíká před vlastní životní katastrofou do Ostravy. Kostel se šikmí.

Zásadní a určující pro dynamiku vyprávění je především jazyk. Místy pracuje autorka se slezským nářečím, které vkládá do přímých řečí a zabarvené pojmy, slangismy či německé a polské výrazy, odlišuje kurzivou. Celá narace je výjimečně vystavěná a jazykový kód si drží poutavé tempo, které ani na chvíli neustává. Osudy jsou naturalistické a rozhodně nekontrastují s ničící a mizící krajinou. Světlá místa rezonují podobně jako těžební práce, která byla krutá a smrtelně nebezpečná, přesto přinášela vytoužené peníze.

,,Něprum še staviny do stare Šalerky

Ma tam dobré pivo a gryfne kelnerky!

,,A my máme taky dobré pivo,“ zahalasil spokojeně, když dozpíval a sáhl do dřevěné bedýnky vyložené dřevitou vlnou. ,,Tu máš, pij,“ pobídl Hanese. ,,Ty i já robíme pro Laryša, ale já dostávám lepší deputát,“ chechtal se nahlas.“ (s.109)

Kniha je historickým klenotem, četné autorčiny rešerše, reflexe autentických rozmluv s pamětníky skvěle literárně ztvárnila a zasadila do románové podoby. Psychologičnost postav je až hmatatelná, každá má dostatečný prostor, u žádné není opomenuta determinace prostředím, původ a motivace k jednání. Jejich sny se v mnoha ohledech slučují, všichni touží po pocitu zázemí a sebenalezení, někteří ale pod tíhou ztrát a zklamání rezignují, opouští myšlenky víry, druzí hledají východiska z domněle neřešitelných situací útěkem do neznáma.

Šikmý kostel je prvním dílem zamýšlené trilogie a otevírá tak velmi působivou sérii, která zaplňuje další mezeru na české knižní scéně.

Hodnocení: