RECENZE: Rozpuštění – Záhadná zmizení na ostrově Fyn

Voda jsi, ve vodu se obrátíš a z vody opět povstaneš.

Na dánském ostrově Fyn v městečku Tommerup se začínají beze stopy ztrácet lidé. Na místě jejich zmizení se vždy najde jen lístek s úryvkem veršů z koránu. To je jediná věc, která je spojuje, jinak nic. Každá oběť pochází z jiného prostředí, je jiného věku, jiných zvyků, snad jen, že všichni mají svůj pravidelný režim, který důsledně dodržují a pevné vztahy ke svým blízkým. A zdá se, že právě to (anebo jejich porušení?) se jim stalo osudným. Ale je tomu opravdu tak? Vyšetřovatelé místní policie Dea Torpová a Liam Stark tomu musí přijít na kloub. Mají však jen málo stop a nevědí, zda pohřešovaní ještě žijí. Každý den zmizí jeden a tlačí je čas, ale také obavy o ně. Už jenom proto, že některé z nich oba osobně znají. To by ovšem v dané situaci mohlo být i výhodou...

Když to tak vezmete, bible i korán lidi nabádají, aby žili v bázni před Božím hněvem a trestem. Žádná forma vlády není účinnější než strach.

Když zmizí i jejich blízká kolegyně mladá Nasrín, Dea s Liamem se do pátrání pustí s mnohem větší vervou, pokud je to ještě vůbec možné. Když se pak na případ podívají z nového úhlu, pochopí najednou souvislosti, které jim vyrazí dech, a především je konečně navedou (snad) na správnou stopu. To, co však nakonec zjistí, bude šokující pro všechny.

Pro čtenáře je příběh ještě dramatičtější tím, že je autoři zavedou také na místo, kde se unesení nacházejí. To, co tam prožívají, žijí-li vůbec, je opravdová hrůza a oni, ani čtenáři nevědí, zda budou zachráněni. Beznaděj, že vyšetřovatelům nelze v pátrání nijak napovědět, a že uvězněným není možné pomoci, je přímo nervy drásající, ale naděje a dílčí úspěchy všech přítomných drží čtenáře u knížky jako magnet. A úleva (aspoň částečná), která nakonec po všech těch zvratech a slepých uličkách přijde, je skoro hmatatelná.

Kniha Rozpuštění

Je tu napsáno, že člověk přežije ve sladké vodě maximálně deset dní, během kterých postupně ztratí cit ve velké části těla, udělá se mu vyrážka, na kůži se vytvoří šupiny a puchýře a objeví se problémy s játry. – Polkl a na chvilku se odmlčel. – Rozklad kůže začíná už po pár dnech ve sladké vodě a do praskající kůže proniká infekce, obzvlášť pokud je voda špinavá. Zhruba po týdnu stráveném ve vodě – v závislosti na konkrétním jedinci – se kůže rozpustí a riziko infekce se výrazně zvýší. Oběti onemocní…a nakonec zemřou.

Pusťte se do čtení, milí čtenáři, chybu neuděláte. Ačkoli oba autoři, Sara Blædel a Mads Peder Nordbo, jsou už dostatečně známí svými početnými detektivními sériemi (Grónsko, Louise Ricková), tento příběh, který napsali společně, je zcela samostatný. Vůbec mě nepřekvapilo, že má svou úroveň, díky níž se dá bez nejmenších pochyb zařadit vedle takových autorů severské krimi jako jsou Nesbø, Larsson, Läckberg a další. Splňuje totiž přesně to, co zřejmě od tohoto žánru očekáváte. Odehrává se na dánském ostrově, v dostatečně bezútěšné atmosféře tohoto prostředí, ale i vztahů obyvatel malého města, které jsou umocněné (pod povrchem ukrytými) známkami pochybné morálky, rasismu a pohrdáním ženami. A ženy, tradičně se svými démony a dávnými tajemstvími, zde opět hrají prim. Zkrátka, idylku rozhodně nečekejte – vždyť ne nadarmo se tomuto žánru říká také „skandinávský noir“. Pokud jste tedy jeho fanoušci, v této knížce si ho užijete až až. Samozřejmě, jak už bylo řečeno, nebudete ochuzeni o náležité napětí a na závěr o pocit zadostiučinění. A jestliže jsou Rozpuštění první věc, kterou jste od Sary Blædel či Madse Pedera Nordbo doposud četli, tipuji, že rozhodně nebude poslední.

Hodnocení: 85 %