Přelomená čepel – Temná romantasy s hrdinkou drsnější než šmirgl papír | RECENZE

Lze změnit svůj osud?

Keera prošla desítkami let dlouhým a náročným výcvikem. Stala se tou nejlepší, stala se Čepelí, královou oblíbenou špiónkou, asasínkou, vražedkyní. Na jeho rozkaz má ruce zbrzocené krví a teď má před sebou nový úkol – najít Stína, zarytého nepřítele Koruny, a přinést jeho hlavu. Nebo přijde o tu svou. Jenže desítky let pod krutovládou panovníka se podepíšou i na těch nejtvrdších, a navíc možná Keera není tak nelítostná, jako by se na první pohled mohlo zdát. Všichni mají svá tajemství a někdo jich má o něco víc. Keera touží po odplatě, touží svrhnout krále. Jenže co když se kvůli tomu bude muset spojit s někým, po kom tak dlouho a tvrdě šla? A je možné někomu takovému vůbec důvěřovat?

„Miluju to, jak vyslovujete moje jméno. Tolik nenávisti, tolik vášně. Ale oba víme, že mě nezabijete.” Široce se usmál a v úsměvu odhalil bělostné ostré zuby.
„Proč myslíte?”
„Jednou už jste tu šanci měla a nevyužila jste ji.”

Krev, intriky i láska

Poslední dobou mám poměrně šťastnou ruku na knihy, které se mi perfektně trefují do nálady. Když jsem si Přelomenou čepel hledala na Goodreads, narazila jsem na poměrně rozporuplné názory. Nicméně hesla jako „hrdinka alkoholička, sebepoškozování, zbytečně moc zabíjení” bylo přesně to, co mě nakonec nalákalo. A řeknu vám, že jsem za to ráda. Těmi klasickými, tak trochu uhlazenými hrdinkami, se to totiž v romantasy jen hemží a víte co? Ty „poškozené“ kousky já ráda.

Keera má démony. Spoustu démonů, které hodlá utopit v alkoholu. A tak kromě plnění rozkazů nenáviděného krále, vesele huntuje své tělo a zpíjí se do bezvědomí. Bavilo mě sledovat její vnitřní souboj, bavilo mě to obklopení temnotou, do něhož velmi brzy vplouvá také Stín a tak trochu nečekaně vnáší do tmy i trochu světla. Jenže může se z nepřítele stát spojenec? Čepel a Stín mají jiskru, mají náboj a v momentě, kdy jsou ti dva na scéně, nepustíte knihu z ruky. Tohle je enemies to lovers jak vyšité a jestli tento trope milujete stejně jako já, bude vaše čtenářské srdíčko plesat.

„Přelomená čepel se dá spravit.”

„Ale jak?” zachroptěla jsem.

„Zabít krále by mohl být dobrý začátek.”

Ani jsem to nečekala, ale Přelomená čepel mě vtáhla natolik, že jsem ji přečetla v podstatě na dva zátahy. Zápletka je sice jednoduchá – chceme svrhnout krále, ale spojení hrdinky špiónky, království, kde je rasismus na denním pořádku, odboje, různých ras a lehký magický náboj, je něco, co na mě funguje. Mimo hlavní postavy tu máme i pár zábavných vedlejších postav, které děj zvládají potahat i při klidnějších scénách. Smrti tady bylo tak úměrně zaměstnání Keery a finále příjemně gradovalo.

Trávila jsem s ním v posledních dnech každou hodinu a stejně jsem o něm nevěděla víc než na začátku. Pod svou kápí nosil masku, kterou si nebyl ochoten sundat.

Snad jediné, co bych mohla vytknout, je rychlý přerod vztahu Čepele a Stínu od nenávidím tě po zamilované vrkání a od „nech si svá tajemství, taky ti nic neřeknu” po „co chceš vědět, odhalím cokoliv”. Když ale přivřu oči, jinak mě to bavilo a na konci se dokonce autorce podařilo mě překvapit, a to je co říct. Je to svižné, příjemně temné, napínavé a strhující. Vypadá to, že tu jednoduše máme povedený start další slibné série. Rozhodně doporučuji!