Pád zkázy a hněvu – Návyková romantasy plná vášně a rozkoše | RECENZE

Má hodně podobností s její předchozí sérií Z krve a popela, ale postavy jsou zde přímočařejší, nebojí se vyjevit svoje touhy a nestydí se za to. Navíc nechodí moc kolem horké kaše. Je to červená knihovna zabalená do roucha fantasy. A svět, který autorka stvořila je zase o něco lákavější, neboť nám představuje bohy, polobohy a jejich potomky.

Styl jejího psaní se neustále vyvíjí a já její knihy naprosto miluju. Je to návykové čtení, i když některé popisy by se daly zkrátit a ubrat tak pár set stran. Ale vzhledem k tomu, že druhý díl této série ještě nevyšel ani v originále, doufejte, že vám těch 513 stran vydrží aspoň na chvíli. Protože jakmile knihu dočtete, budete zoufale toužit po pokračování.

Pád zkázy a hněvu

Hlavními postavami jsou Lis a bohorozenecký princ Thorne. Ten je nejvýše postaveným ze všech deminjenů – tedy potomků bohů, kteří oplývají syrovou mocí. Dokáže nechat někoho pouhým gestem odpařit, vyrvat srdce z těla holou rukou a ovládá řadu dalších nadpřirozených schopností. Prostě hrůzu a respekt nahánějící potomek bohů. Všichni bohorozenci jsou jako upíři, akorát že místo krve se živí rozkoší smrtelníků. Proto velké domy a Dvory pořádají každou chvíli velkolepé oslavy, kde se nízkorozenci (obyčejní lidé) mohou oddávat jakýmkoli pokušení na veřejnosti a nasytit tak své bohy.

„Pořád se setkáváme za těch nejzvláštnějších okolností,” poznamenal. „Začínám si myslet, že za tím stojí osud.”

„Osud?” ušklíbla jsem se. „Ty věříš na osud?”

„Ty ne?”

Lis je nízkorozenecká dívka, která vyrůstala střídavě v sirotčinci a na ulici, dokud nenašla útočiště na Dvoře barona Clauda. Stala se nejen jeho milenkou – jednou z mnoha – ale také jeho rádkyní a favoritkou, a to zejména díky svým jedinečným schopnostem. A shodou několika okolností se připlete do hry o moc a spiknutí proti koruně. Zachrání totiž prince Thorna, aniž by tušila, kdo to doopravdy je. Od té chvíle je osud stále staví do situací, kdy se spolu setkávají. A nelze popřít jejich vzájemnou přitažlivost.

Více než vystavění světa se autorka soustředí na ústřední dvojici. Jejich seznámení a chemie jsou ale napsané velice čtivě a upřímně jsem se sama přistihla, že bych chtěla znát jejich pokračování. Mrzí mě proto, že konec je docela otevřený a doufám, že se autorka k této sérii co nevidět vrátí. V knize je mnoho explicitních scén. Nevím tedy, jestli bych ji řadila do young adult fantasy. Otevřeně se v ní řeší sexualita a způsob, jak se jí lidé i bohorozenci oddávají – bez zábran a často i na veřejnosti. 

Bohorozenci jsou samozřejmě dokonalé bytosti a vypadají všichni jako nějací modelové. Jak jinak. Thorne je dost majetnický ve stylu „sáhni na ni a zemřeš“. Za to si jistě u čtenářek vyslouží velké sympatie.

„Na'laa,” zašeptal. „Už bys měla vědět, že nemá cenu utíkat. Vždycky tě chytím.”

Mělce jsem se nadechla. Obklopovala mě...dřevitá, jemná vůně. Vůně...santalového dřeva. Jeho vůně.

Vůně bohorozeneckého prince.

Mé spásy.

A mé záhuby.

Pokud máte rádi romantické fantasy s notnou dávkou erotiky, rozhodně se nebojte pustit do knihy Pád zkázy a hněvu. Ale! Je to první díl nové série a zatím není oznámeno vydání druhého dílu v originále, pokračování je tedy v nedohlednu. A za druhé, jak je u autorky už zvykem, dialogy mezi hlavními postavami jsou trochu povrchní. A bohorozenci jsou popsáni až moc dokonale. Opakuje se tu jedna či dvě fráze, které vám po čase mohou začít brnkat na nervy. Kdo už četl Z krve a popela ten ví, že to není v autorčiných knihách nic neobvyklého. Zkoušeli jste si někdy spočítat kolikrát se v oné sérii objevilo slovo: „bohové“?

Jak jsem uvedla výše, v Pádu zkázy a hněvu vidím hodně podobností s jinou sérií. Pokud by už bylo k dispozici pokračování, moje hodnocení by pravděpodobně bylo vyšší. Ale Armentroutovou miluju – její knihy jsou neskutečně návykové a čtení si vždycky užiju. Její příběhy vás vtáhnou tak rychle, že ani nepostřehnete, jak jste se ocitli na poslední stránce.